Když jsem se vrátila, Niko se skláněl nad Caelinou postýlkou; je doma brzy, bylo teprve kolem šesté večer, musel přijít, zatímco jsem byla dole v kuchyni. „Kde je Tommy? Nenechal je tu samotné, že ne?“ zeptám se zamračeně a zavírám za sebou dveře; jasně souhlasil, že je chvíli pohlídá, a nemyslím si, že jsem byla pryč dlouho.

„Právě odešel.“ Konečně se ke mně otočí, vlasy má teď kratší, ale o to v