Niko vstane z mého klína jako mrtvola v strašidelném filmu, hodí nohama do strany a zároveň odněkud vyloví telefon. „Do prdele,“ zaklel pod vousy. Zatáhne čelistí doprava, pak doleva, křupne v kostech, jednou zavrtí hlavou.

S telefonem u ucha zavrčí: „Dostaňte ji nahoru, hned.“ Jeho prsty létají po klávesnici v rychlých sekvencích, můj odhad je, že střílí zprávy.

Obočí mi vyletí nahoru a přemýšlím