**

Přikývla jsem.

Měl pravdu, tohle nebyla chvíle na psychické zhroucení ani na to, nechat se přemoci vlastními myšlenkami.

Jeho ruce opustily má ramena. „Cestou sem jsem viděl Marii dávat do trouby koláč. Už je to asi hodina, perfektní načasování, jestli se ptáš mě.“ Znovu se usmíval.

To, co jsem se dozvěděla, jsem zasunula hluboko do pozadí mysli.

„Jasně,“ souhlasila jsem. Trocha koláče zněla do