Niko sedí na kraji postele, kravata je pryč, horní dva knoflíčky košile má rozepnuté a jednou rukou se opírá za sebou; vypadá uvolněně.

Cítím z něj ale určitou energii, kterou jsem v koupelně postrádala. Jeho oči jsou temné, klidné. Až příliš klidné.

„Pojď sem.“

Fajn, začínala jsem se trochu bát.

Rozhlédla jsem se kolem něj po jeho telefonu, možná mu někdo volal? Něco, co změnilo jeho náladu. Přís