„Ale, Turnerová, pěkné, že ses k nám připojila,“ Zoein hlas byl hedvábný, posměšný, přesto z něj odkapával jed, když sklouzla z Alexova klína.

Mia cítila, jak do ní ta slova řežou jako čepel.

Alexovy oči byly na ní, ale nepohnul se. Neřekl ani slovo.

Místnost působila dusivě.

Prsty se jí sevřely kolem telefonu, když se pro něj sehnula, instinkty na ni křičely, aby utekla.

Uteč, než se to zhorší.

O