Alex zamrkal, zíral na matku a čekal, že řekne něco – cokoli – co by mu napovědělo, že si dělá legraci.

Nedělala.

Čelist se mu sevřela, když se otočil k otci, který stále jedl, jako by právě neroztříštil každou špetku klidu, která Alexovi zbývala.

Napětí v jídelně bylo vyšponované k prasknutí, dusivé.

Alex zavrtěl hlavou.

Předtím by mu to bylo jedno. Už se rozhodl, že si Zoe vezme. Byla to cesta,