Mia seděla na okraji postele v pokoji, kam ji Alex zavedl, než odešel, a prsty měla pevně propletené v klíně.

Ticho v pokoji bylo ohlušující, narušované jen občasným vzdáleným hukotem dopravy tam dole. Zírala na své ruce a vnímala lehké chvění, které prozrazovalo její vnitřní zmatek.

Vedle ní tiše zavibroval telefon. Obrazovku rozsvítila zpráva od matky: „Jen se ujišťuji. Doufám, že jsi v pořádku.