Alex zíral na svého otce a jeho otec zíral zpátky, jako by byli dva cizinci chycení v tichém patu.

Nebylo mezi nimi žádné teplo, ani náznak otcovské starosti – jen to samé chladné zkoumání, pod kterým vyrůstal.

Vzduch kolem něj působil těžším dojmem, jako vždycky. Jako by se i kyslík musel chovat jinak, když vešel do místnosti.

Alex vydechl a prohrábl si mokré vlasy, z frustrace si je sčesal dozad