Mia tiše seděla na jedné z ošlehaných laviček připevněných k vnější palubě obrovské nákladní lodi.

Vánek byl jemný a vmetl jí prameny tmavých vlasů do tváře, ale ona se ani nepohnula, aby si je zastrčila za ucho. Jen tam tak seděla, s očima upřenýma na nekonečné moře.

Voda byla temná a širá, rozplývala se v nicotu. Stejně jako její budoucnost.

Moc toho nesnědla. Zkoušela se s ostatními projít po l