Mia se dva dny všem vyhýbala. Zůstávala zamčená ve svém pokoji, se zataženými závěsy, a jídla se sotva dotkla. Pokaždé, když někdo zaklepal, dělala, že spí.

Vnější svět pro ni v tu chvíli neexistoval. Dokázala jen plakat.

Slzy neustávaly. Srdce ji bolelo tak moc, že měla pocit, jako by jí něco fyzicky tlačilo na hrudník. Plakala, dokud už nemohla.

V hlavě si to všechno přehrávala znovu a znovu.

My