Alex se usmívá, když sleduje svého bratra.

Byl to úsměv, který vycházel z hloubi nitra, tichý, dojatý úsměv, který říkal víc, než by kdy dokázala slova. Nic neříkal. Nemusel.

Jen pohled na Julliana, jak tam stojí, celý a zdravý, stačil k tomu, aby měl pocit, že mu srdce snad praskne.

Pořád tomu nemohl uvěřit.

Jullian byl na tom lépe.

Nebyl jen střízlivý. Byl na tom lépe. V očích měl světlo. Pleť m