Když přistáli, Aiden už spal. Dlouhý let ho zmohl a jeho tělíčko bylo schoulené u Miina boku, tichý dech ji hladil na paži. Mia se jemně usmála, když se na něj podívala, a odhrnula mu volnou kudrlinku z čela.

Nesnášela, že ho musí budit, ale byli na místě.

Opatrně se k němu naklonila a vtiskla mu lehký polibek na čelo. „Aidene,“ zašeptala. „Zlatíčko, jsme tady. Vstávej.“

Aiden se pomalu zavrtěl, n