Mia se ocitla uprostřed rozlehlé mýtiny.

Země pod nohama byla měkká. Dech měla rychlý a mělký, jako by právě běžela, a divoký tlukot srdce jí duněl v uších.

Zmateně se otočila a těkala očima na všechny strany. Mýtinu obklopovaly stromy, vysoké a temné. Něco bylo špatně, cítila, že je něco velmi, velmi špatně.

Někdo tam s ní byl.

Muž.

Běželi. Společně. Ale neviděla mu do tváře. Byla rozmazaná, jako