Mia seděla v čekárně, ruce pevně sepjaté, prsty se bez ustání ošívaly, jak se snažila uklidnit své splašené srdce.

V koutku mysli jí stále hlodala malá pochybnost a nahlodávala její sebevědomí.

Vedla si dobře. Ví, že si vedla dobře.

Otázky byly těžké, o tom žádná. Čekala však pár rutinních dotazů...

Bylo to nečekané, ano, ale věřila svému mozku, že ji v pravou chvíli nezradí. A nezradil. Mluvila s