Julian zíral na matku, jako by se úplně zbláznila. Oči se mu zúžily, ve tváři mu probleskoval zmatek, jako by si nebyl jistý, zda ji slyšel správně.

„Mami... o čem to mluvíš?“ zeptal se pomalu, hlas hrubý nedůvěrou.

Esther Blackwellová se opřela v křesle, prsty propletené na desce stolu. Synův tón ji nevyvedl z míry, ani trochu. Místo toho se mu podívala přímo do očí a s klidem, který jen přilil o