„Počkej…“ vykoktal ze sebe Jullian.

Esther k němu vzhlédla a sledovala, jak se mu po tváři pomalu a zřetelně rozlévá zmatek.

Hluboce svraštil obočí, když zíral na fotografie, jako by si je jeho mozek nedokázal úplně poskládat dohromady.

Dlouhou chvíli ji držel v rukou, očima zkoumal každý detail, rty se mu pootevřely, jako by chtěl něco říct, ale slova odmítala vyjít ven. Vypadal ztraceně.

„Co děl