„Ale jak na to přišli?“

„Netuším,“ řekla Mia hlasem, který byl ostrý, ale roztřesený. „Nezněli, jako by hádali, Ethane. Zněli, jako by to věděli. Jako by si tím byli jistí.“

Když si shrnula vlasy dozadu, ruce se jí třásly, ale v očích jí plál žár vzpomínky na pohledy Esther a Julliana, ve kterých se zračilo poznání.

Ten pohled nebyl omyl ani náhodné podezření. Byla to jistota, a jistota byla mnohe