„Ještě jednou ti děkuji, Mio,“ řekla Esther jemně.

Obě seděly v polstrovaných křeslech na jednom z balkonů s výhledem do otevřené noci. Esther byla tělem mírně natočená k Mie a nespouštěla z ní oči.

Mia zpočátku jen přikývla. Nebyla v tomhle dobrá... vděčnost, emoce s někým, koho sotva zná.

Ale chápala, co tím Esther myslí.

„Myslím to vážně,“ dodala Esther a oči jí zněžněly, ruce měla sepjaté v kl