Alaria:

Vrátila jsem se do pokoje, aniž bych řekla slovo.

Srdce mě bolelo a sedla jsem si na zem, snažíc se uvažovat střízlivě. Věděla jsem, že toho nebudu schopná. Ne po tom, co se právě stalo.

Rty se mi chvěly, objala jsem se pažemi a přitáhla si kolena k hrudi, jak jsem tam tak seděla na podlaze a na okamžik zapomněla, že budu muset něco vysvětlovat svému čtyřletému synovi.

Ani jsem nevěděla, j