Enzo:

„Jakou hru se to snažíš hrát?“ zeptal jsem se a díval se na Damona, který seděl u svého stolu a ani se neobtěžoval na mě podívat.

„Nehraju žádnou hru, nestojíš mi ani za ten čas, abych ji s tebou začínal. Ale na druhou stranu pochybuji, že by sis to vůbec uvědomoval, Enzo,“ řekl a já nad ním zavrtěl hlavou. Byl bláhový a já nerad přiznával, že si ani neuvědomuje, do jakého nebezpečí se řítí.