Enzo:

„Bolí tě to,“ řekla Alaria, když se mnou vycházela z pokoje.

Zamračil jsem se a zhluboka se nadechl, zatímco ona nade mnou zavrtěla hlavou. „Vážně jsi neměl opouštět tu nemocnici, Enzone.“

„A nechat si ujít takovou příležitost? Myslím, že to byl osud,“ řekl jsem a ona se začervenala. Zavěsila se do mě a vedla mě k posezení, které bylo na stejném patře. Byl to malý obývací pokoj, poskytující