POHLED CAINA

A je to venku. Řekl jsem jí to. Konečně.

Ten pocit by měl být jako ‚jupí‘, ale pohled na její prázdný výraz mě vyvádí z kolejí všech očekávání.

Zírám na ni, dech se mi zasekl v hrdle a všechno, co dělá, je… že se chová stejně jako já.

„Tohle jsem řekl Strážci tajemství,“ zamumlám a stále očekávám nějakou reakci.

Něco… Ramena mi trochu poklesnou. Alespoň cokoliv? Přimhouřím oči a pozor