~ Zoiin pohled ~

Zoie couvala dozadu, co nejdál to šlo, dokud nenarazila do rohu místnosti. To bylo tak daleko, jak jí řetězy dovolily. Giulio se zachechtal, když přistoupil blíž. Všechny Zoiiny pokusy dostat se od něj pryč byly marné.

„Cože? Myslíš, že se budu vnucovat dívce v bezvědomí? Ne, jsem lepší než tohle,“ odfrkl si. „Mám radši, když jsou při vědomí. Aby všechno viděly a cítily.“

Zoie těž