Pohled Iana:

Zpěňoval jsem vzteky, zoufale jsem přivolával svého vnitřního vlka a snažil se sebrat jakýkoli zbytek síly.

Nicméně bez ohledu na to, jak zuřivě jsem ho volal, nic nezabíralo.

Claudio si ke mně dřepl, povýšeně mě poplácal po hlavě a zlomyslně se ušklíbl. "Prostě tu pěkně seď a počkej tu na mě, jasné?"

S tímto posměšným rozloučením se pod mým rozzuřeným pohledem odloudal k operačnímu s