Laurel se vrátila do svého stanu a chystala se do postele, ale její mysl nemohla najít klid. Ve vzduchu stále visel pach krve. Vatra dohořela, ale strach, který ta podívaná vyvolala ve vojácích, přetrvával. Zvenčí stanu neslyšela nic kromě tichých kroků hlídky.

Její mysl stále přemítala o tom, co věděla, a snažila se v tom najít smysl. Adolfův jemný úsměv a vřelá slova neodpovídala chladné zuřivos