Blížil se čas večeře, když se Laurel vrátila na hrad. Vyšla po schodech a zaklepala na dveře Adolfovy pracovny, doufajíc, že ho zastihne ještě před jídlem.
„Vstupte.“
Laurel vstoupila do Adolfovy pracovny se zářivým úsměvem, zatímco on odložil brk na stůl a vstal. Zavřela za sebou dveře.
„Vaše Veličenstvo, jsem tak ráda, že jsem vás zastihla. Doufala jsem, že si promluvíme o ministrovi obchodu.“
A