Adolph se otočil, aby se podíval na Edena na konci chodby, sedícího v otevřeném okně vysoko nad Adolphovou hlavou, tichého a nehybného. Ani si Edena tam nevšiml. Jak se tam dostal? Uměl létat?

Jak dokázal být tak tichý? Bylo to, jako by byl mrtvý, bez tlukotu srdce, který by značil jeho přítomnost, nebo šumění dechu.

Znervózňující a nebezpečné. Změřil si Edena.

„Ach tak?“

„Když byla dívkou, byla t