Adolph sledoval, jak Basil odchází. Nimue sebou trhla.

„Já... bych chtěl chvilku, abych si promluvil se svou ženou,“ řekl Adolph pomalu.

Nimue přikývla: „Já... půjdu za ním.“

Odešla se syknutím. To byla zatracená katastrofa, jestli kdy nějakou viděla. Když vyšla z místnosti, následovala třesoucí se zmatek, strach a hněv chodbou a za roh. Věc s magickou kompatibilitou mezi osudovými protějšky byla