Žaludek se mu svíral, ale přikývl a vešel do místnosti. Naplňoval ho strach, ale jakmile vstoupil, začal se uvolňovat.

„Jsi tak krásný... jsi celý po tátovi.“

Laurel ležela v povlečení, oblečená ve volné noční košili a tiskla k hrudi dítě.

Z té dálky viděl jen chomáč medově plavých vlásků v zavinovačce. Kojné se uklonily a ustoupily stranou, když se přiblížil.

Laurel se na něj usmála: „Chceš se s