Alexander:

Vstal jsem z postele, když jsem uslyšel Anastasii, jak se ve své postýlce pohnula.

Rozplakala se a já na ni tiše promluvil, než jsem ji zvedl do náruče, na vteřinu ji přitiskl k hrudi a políbil ji na tvář. Vzhlédla ke mně a já se neubránil úsměvu, když jsem v té malé princezně ve své náruči viděl celý svůj svět.

„Někdo má dnes ráno asi náladičku,“ zašeptal jsem k ní, pamětliv toho, že m