Ian pohlédl na zprávu, pak na Chloe. Když nezareagovala, rychle napsal odpověď a vypnul telefon. Roztržitě zamumlal: „Pojďme prostě spát.“

Chloe nemohla spát. I se zavřenýma očima nedokázala z mysli vymazat obraz Iana, jak v jedné paži drží svého syna a druhou objímá svou bývalou milenku.

Hněv ji nutil popadnout Ianův telefon přímo tam a teď a konfrontovat ho se vším. Ale rozum ji držel zpátky. Její matka právě prodělala operaci srdečního bypassu a stále se zotavovala v nemocnici. Teď nebyl čas začínat špinavý rozvod.

Ve tři hodiny ráno se Ianův telefon znovu rozsvítil. Asi o deset minut později opustil vilu. Když zvuk motoru jeho auta dozněl ze dvora, Chloe pomalu otevřela oči.

‚Jediná zpráva stačí k tomu, aby vyrazil uprostřed noci. Takovou moc nad ním jeho první láska stále má,‘ pomyslela si hořce.

Chloe chtěla křičet, něčím hodit, vypustit všechen ten vztek ven. Ale cítila se naprosto vyčerpaná. Neměla sílu ani mluvit, natož vyvolat hádku. Každá špetka energie z ní byla vysáta a zbyla jen prázdná bolest.

*****

Brzy ráno se Chloe donutila vstát a zanesla snídani rodičům do nemocnice. Starší manželský pár se lekl, když uviděl dceřinu bledou a unavenou tvář.

Chloeina matka, Jill Spencerová, ležela slabě na nemocničním lůžku. Byla při vědomí, ale křehká, do těla jí stále vedly hadičky. „Chloe,“ zašeptala hlasem zesláblým starostmi, „jsi v pořádku?“

Chloe rychle vykouzlila úsměv a jemně poplácala matku po ruce. „Mami, o mě se neboj,“ řekla měkce. „Jen jsem se v noci dobře nevyspala. To je všechno. Měla bys odpočívat a soustředit se na uzdravení.“

Její otec, Frank Irvine, tiše oloupal půlku jablka a podal jí ho. „Lékař tu byl zrovna na vizitě,“ řekl jemně. „Říkal, že po operaci nejsou žádné komplikace a jizva tvé maminky se hojí pěkně. Za týden by mohla jít domů.“

Když Chloe slyšela, že operace její matky byla úspěšná, konečně si s úlevou vydechla. Poté, co pomohla matce se snídaní, šla za jejím ošetřujícím lékařem.

Cestou zpět na pokoj nečekaně narazila na Iana u platební přepážky. S jeho impozantní postavou, pohlednými rysy a chladnou aurou někoho ve vysokém postavení ho nemohla přehlédnout.

Jejich oči se setkaly. Ianovi se mírně stáhlo obočí, když k ní kráčel. Chloe si všimla stohu účtenek v jeho ruce, ale mlčela a zadržela otázky, které měla na jazyku.

Bylo devět hodin ráno ve středu, doba, kdy měl Ian předsedat poradě nejvyššího vedení Hamilton Group. Jeho přítomnost v nemocnici během pracovní špičky řekla Chloe vše, co potřebovala vědět.

Chtěla se zeptat, ale neodvážila se. Bála se, že by mohla ztratit kontrolu a ječet jako šílená, bála se, že by to mohli vidět rodiče, a bála se, že se zhroutí dřív, než stihne cokoliv napravit. Snášejíc srdceryvnou bolest, stála tiše na místě a čekala, až Ian promluví první, nebo možná nepromluví vůbec.

Když k ní Ian došel, chtěl jí vzít účtenky z ruky. V tu chvíli mu zazvonil telefon. Stáhl ruku zpět, vytáhl mobil a rychle pohlédl na displej. „Musím to vzít,“ řekl. „Jdi napřed.“ Pak se otočil a rychle rázoval k výtahu.

Jeho hlas změkl, když hovor přijal: „Buď hodná, nerozčiluj se.“ Ten něžný tón zasáhl Chloeino srdce jako ledová čepel. Už se nedokázala ovládnout, schovala se na toaletách a nekontrolovatelně se rozplakala.

‚Takže on dokázal být takhle trpělivý a něžný,‘ pomyslela si a to zjištění bylo hořké a bolestivé. Znala Iana pětadvacet let, ale s ní nikdy tak něžným tónem nemluvil.

Teprve když se Chloe konečně uklidnila, vyšla z toalety. Rychle si opravila make-up a vrátila se na pokoj, přičemž nutila svůj výraz do klidu.

Jill se na dceru jednou podívala a okamžitě poznala, že je něco špatně. Poté, co poslala manžela z pokoje, vztáhla k Chloe ruku. Když se Chloe přiblížila, Jill se slabým hlasem zeptala: „Zlatíčko, pohádali jste se s Ianem?“

Chloe sklopila oči a zavrtěla hlavou, tváře jí zbarvil lehký nádech viny. „Jsme v pohodě, mami, vážně,“ zamumlala a nutila se do lehkého tónu.

Sotva domluvila, vešel do pokoje její otec Frank a hned za ním Ian. Jillina tvář se rozjasnila, jakmile zetě uviděla. „Iane, máš tolik práce,“ řekla. „Opravdu jsi nemusel vážit cestu až sem.“

Ian položil elegantní kytici, kterou nesl. „Jill, domluvil jsem pro vás konzultaci s předním kardiologem,“ řekl. „Jakmile vás propustí, naplánujeme komplexní zdravotní prohlídku.“

Frank se na svého zetě podíval s neskrývanou pýchou. „To je od tebe tak pozorné, Iane,“ řekl vřele. „Vždycky jsme na tebe mohli spoléhat, zvlášť v takových chvílích. Tvá podpora pro nás znamená víc, než dokážeme říct.“

Ian přešel k lůžku a jeho oči spočinuly na Chloeiných nápadně zarudlých a oteklých očích. „Franku, jsme rodina,“ řekl klidně. „Není třeba být tak formální.“

Chloe vstala, aby udělala Ianovi místo, ale on ji jemně zatlačil zpátky dolů. „Já postojím,“ řekl. Když se Chloe znovu posadila, sledovala, jak si vřele povídá s jejími rodiči, ale brzy zjistila, že se na to už nemůže dívat, a odvrátila se.

Před třemi lety rodina Irvineových zbankrotovala a topila se v obrovských dluzích. Navzdory tlaku veřejnosti Ian nejenže pomohl dluhy splatit, zaopatřil její rodiče a poslal mladšího bratra na elitní školu, ale také si ji podle slibu vzal.

Tehdy naivně věřila, že k ní Ian musí něco cítit. Až po svatbě, když náhodou zaslechla rozhovor mezi Ianem a jeho otcem, konečně pochopila pravdu. Oženil se s ní až poté, co si chladně spočítal výhody.

Ian řekl otci: „Povest a integrita jsou základem podnikání. Když pomůžeme rodině Irvineových z jejich pádu, získáme tím respekt veřejnosti i finanční výhodu.“

Měl pravdu. Po jejich svatbě se jeho pověst čestného muže stala tou nejmocnější reklamou Hamilton Group.

Také v té době si uvědomila, že se Ian nikdy nepřenesl přes svou první lásku. Svatba s ní byla kompromisem, praktickou alternativou, nikoliv volbou srdce.

‚Takže v okamžiku, kdy se jeho stará milenka vrátila, spěchal k ní bez jediného zaváhání. Byl tak šťastný, že mu dala syna, že úplně zapomněl na manželku, která na něj čekala doma.‘ Chloeina tvář zbledla.

Jill, která měla o dceru starost, požádala Iana, aby vzal Chloe domů, ať si odpočine. Ani jeden nepromluvil, když opustili pokoj a mlčky zamířili k výtahu.

Právě když k němu dorazili, chytil Ian Chloe za paži. „Jsi hrozně bledá,“ řekl tichým hlasem. „Vyspala ses v noci špatně?“

Na rtech Chloe se objevil hořký úsměv. ‚Teď je s ní a jejich synem. Na naše výročí si ani nevzpomněl. A teď vidí, jak hrozně vypadám, a jediné, co ho napadne, je, že jsem se špatně vyspala? Měla jsem to poznat ze všech těch maličkostí. Jak jsem si mohla tak dlouho lhát?‘

Chloe tiše stáhla ruku. „Nenech se zdržovat. Myslím, že se chvíli projdu.“ Dveře výtahu se otevřely, ale místo aby nastoupila, otočila se k jinému.

Ian ji vzal za paži a pevně ji zavedl do výtahu. „Na dnešní večer jsem zamluvil stůl v tvé oblíbené restauraci,“ řekl. Chloe odpověděla nezávazným zamručením, příliš vyčerpaná na to, aby předstírala zájem.

Jak do výtahu nastupovali další lidé, Ian si přitáhl Chloe pevně k boku. Podíval se dolů na nezvykle tichou ženu ve svém náručí a mírně se zamračil.

Co ji znal, byla Chloe vždycky tak živá, kypící energií, hledající jakoukoliv záminku, aby mohla být v jeho blízkosti, a neustále vyslovovala jeho jméno. Ale teď úplně ztichla, jako loutka, které přestřihli provázky.

Když vystoupili z výtahu, Chloe odmítla Ianovu nabídku, že ji odveze domů. Poté, co se jejich cesty rozdělily, zamířila přímo do advokátní kanceláře. Zaplatila prémiovou hodinovou sazbu, aby jí bez prodlení sepsali rozvodovou dohodu.