Déšť vytrvale bušil do oken. Když Patrick vysadil Iana, lékař právě odešel.

Ian zamířil přímo k posteli a přimhouřil oči nad Chloinou bledou tváří. I ve spánku měla čelo svraštělé, řasy vlhké, jako by byla uvězněna v noční můře.

Chytil ji za ruku – sálala horkem.

Když dříve odcházel, byla Chloe v pořádku, ještě se hádala, byla plná energie. Ian uvažoval. Nemohla přece zničehonic takhle onemocnět.