Ian seděl na pohovce, tvář nečitelnou. Oči měl sklopené a jeho ostře řezané klouby lehce poklepávaly o okraj sklenice.

Nikdo nedokázal říct, na co myslí.

Neřekl ani slovo, jen nechal Andreu stát před ním, čímž nechal všechny hádat, co se mu honí hlavou.

Ticho v soukromém salonku bylo dusivé, a to všechno jen kvůli Ianovu mlčení.

Andrea si mnula ruce, nervozita a vina z ní čišely od začátku do konc