Pohled Emily

Celá nervózní a plná úzkosti jsem se přibatolila k tátovu malému pokoji. Zaklepala jsem na dveře a čekala, až otevře.

Vyjel ven na vozíku a přál mi dobré ráno, dokud neuviděl můj obličej a nezazil se. Znakoval rukama: „Co se děje?“

Držela jsem se za břicho a srdce mi vynechalo úder. „Nemůžu najít Lucy. Včera v noci se nevrátila z běhání.“

Bylo velmi neobvyklé, aby Lucy v tuhle dobu ne