Pohled Brysona

„Počkej chvilku,“ zašeptal jsem ke svému synovi a postavil ho na nohy vedle jeho matky. Podíval jsem se na Emily, která na mě smutně hleděla. Polkl jsem knedlík v krku a narovnal se.

„Hned se vrátím,“ řekl jsem těm dvěma a prohrábl synovi vlásky.

Nechtěl jsem se od nich hnout ani na krok, ale Kiřina neustálá zášť mi nepomáhala, ani v nich nevzbuzovala pocit bezpečí v mé přítomnosti.