Pohled Kiry

Následující okamžiky byly jako rozmazaná šmouha. V jednu chvíli jsem stála na nohou a v další jsem ležela na zemi, zrak se mi kalil, viděla jsem nohy pár palců před svým obličejem a pak vše zčernalo.

Probudila jsem se za zvuku horečných hlasů, byly to tlumené hlasy. Hlasy, které zněly panicky.

„Zvedněte ji a dostaňte ji do sídla smečky,“ rozkázal jeden. Zněl velmi povědomě, ale nemohla