CYLESTER

Mé tlapky dopadaly na zem, špinavou blátivou zem. Možná jsem měl raději prchat po větvích, tak bych se nezašpinil.

Slyším křik vran za mnou, tam, kde jsem nechal Rue a toho údajného vlkodlačího prince, Arese. Na vteřinu se zastavím, srdce mi buší. Nechtěl jsem ji opustit. Věděl jsem, že je něco špatně.

Uteč hned, Cylestere.

Její hlas mi vtrhl do mysli. Povzdechl jsem si. Nebylo to tak, že