Rȗҽ

Žaludek se mi propadl a hnus mi lezl po kůži jako drobné jehličky. Zírala jsem na malou postel ze slámy a větviček. Tohle rozhodně není pohodlné. Už teď jsem slyšela svá záda sténat bolestí.

Mé oči klesly, aby pohlédly na Stefana, který se na provizorní lůžko díval hrdě. Bylo podepřeno jen čtyřmi velmi tenkými obdélníkovými kusy dřeva. Pochybovala jsem, že unese mou váhu.

„Stefane?“ začala jse