Rȗҽ

„Stefane?“ zeptala jsem se a přejela dlaněmi po okně. Už hodně dlouho jsem strnule zírala na Arese, jak pěstí buší do stromu.

Byl rozzuřený, to ano, a sledovat, jak brutálně tluče do toho nebohého stromu, mě z nějakého důvodu vzrušovalo. Zatracenej pes.

„Ano, má paní?“ odpověděl Stefan vedle mě. I on zíral na Arese, který do toho bušil už celé hodiny. Zdálo se, že jeho hněv nepolevuje. Měla by