Rȗҽ

Chuť duše bánší stále přetrvávala jako odporná pachuť, která ne a ne zmizet dostatečně rychle. Bojovala jsem s nutkáním zvracet, nechtěla jsem ušpinit sebe ani Arese, který byl teď vedle mě.

Jeho ruce se jemně dotknou obou stran mé tváře a jeho obočí se svraští, zatímco jeho pronikavé oči zkoumají každý kousek mých rysů. „Jsi v pořádku?“ zeptal se něžným, uklidňujícím hlasem, díky kterému pále