Pohled Ashley

„Díky, Ryane,“ zamumlám a s tichým bouchnutím zavřu dveře auta. Ryan se usměje; vyznívá to křečovitě a opatrně, když se otáčí a zírá na stále rozzuřeného Ardena.

„Doufejme, že toho kluka nezabil,“ sykne Ryan bolestínsky, když Arden práskne dveřmi auta zbytečně prudce. Vynutím si úsměv, zatímco sledujeme Ardena, jak kráčí k domu. <i>Byl pořád tak vzteklý. Všechno to byla moje vina.</i