Pohled Blakea

Díval jsem se na ni, jak jí vajíčka pomalu máčejí vlasy a obličej. Proč mi to připadá tak povědomé? Zazírala na mě. „Díky, ty extra proteiny jsem potřebovala.“

Ta slova.

Extra proteiny. Zamračil jsem se.

„Blakeu, nesměj se.“ Zakňoural nevinný hlas. Ten hlas zněl podivně povědomě, jako by patřil dítěti. Zíral jsem na Ley v šoku. Zbláznil jsem se? Byl jsem jediný, kdo to slyšel?

Podíva