Snažila jsem se. Opravdu snažila. Ale navzdory zdravému rozumu jsem se přistihla, jak po něm střelím pohledem. Měl přes hlavu přetaženou kapuci, která zakrývala část jeho čokoládových vlasů.

Ruce měl vražené v kapsách mikiny, ale viděla jsem obrysy jeho zaťatých pěstí. Díval se před sebe a hnědýma očima zkoumal krutost deště.

Zkřížila jsem ruce na prsou a odtrhla od něj zrak. „Jsem v pohodě, díky.