Haidenův pohled

Cítil jsem se v ní tak dobře.

Její měkkost, ta kluzkost, to horko, všechno to bylo k zbláznění.

Nemohl jsem pořádně myslet, nedokázal jsem pochopit, proč mě tak silně drží v hrsti. Otřásl jsem se, když mě její stěny pevně objaly a konejšily mě, abych pokračoval.

Stiskl jsem jí bradu a přišpendlil ji svým pohledem. Její rty byly pootevřené, neschopné tvořit slova, jak jsem se nořil