♡ Z pohledu Miy ♡

Jeho teplý dech mě jako pírko ovívá na měkkých rtech, když se pootevřou. Byl stále tak hluboko ve mně a pulzoval, jak se dělal. Tiše zavrčí, pořád se nade mnou chvěje a svou vahou mě tlačí hlouběji do matrace.

Vnímala jsem jen jeho, mé srdce i kosti mi stále připadaly jako rosol.

Takhle nějak se člověk cítí, když je v rauši? Být tak ztracený ve vlastní hlavě, pohlcený tím pocitem