🌿 Pohled Luka 🌿

Zastavuji u domu; zdá se, že jsou všechna světla zhasnutá a celý dům je ponořen do tmy. Trhnutím vytahuji klíč ze zapalování a opírám se do sedadla.

Na vteřinu tam jen tak sedím a zírám na dům. Jako bych čekal, že někdo vyjde ven a seřve mě za to, že jsem nepřišel dřív.

Věděl jsem, že je pozdě, už dříve jsem se díval na telefon. Část mého já doufala, že Rose zůstala vzhůru a čeká