🌿Pohled Lukea🌿

Její stěny do sebe vtahují mého ptáka a ze mě vyjde zmučené zasténání. Shlížím na ni a všímám si, jak se její nádherné hnědé oči plní slzami.

Skloním se, abych si opřel čelo o to její, a nenávidím se za to, že jsem jí způsobil bolest. Vtisknu jí na rty něžný polibek.

„Promiň, zlato. Kdybych to věděl, šel bych na to pomalu,“ omlouvám se a při mluvení se rty otírám o ty její. Z kout