Kromě toho tato žena právě prohlásila, že Ryan Monor je mrzák a nelidská zrůda. Dokonce tvrdila, že Elena trpí infekční chorobou!

„Nemáš žádný důkaz!“

„Opravdu?“ Elena pomalu vytáhla z kabelky telefon a stiskla tlačítko přehrávání.

Záznam celého rozhovoru se rozezněl místností.

Tři ženy uslyšely své vlastní hlasy a jejich tváře smrtelně zbledly. Výrazy plné výsměchu a pohrdání se okamžitě změnily v čirou paniku.

Stella, v šoku, okamžitě výhružně vykřikla: „To se opovažuješ!“

„Hádej, jestli se opovážím, nebo ne?“

Stellin výraz nevěstil nic dobrého. Dost možná se opravdu bála, že by její slova mohla poškodit celou rodinu.

Bez ohledu na to, jak moc byla Stella protěžována, pokud by ohrozila zájmy rodiny, rodina by ji zavrhla.

I výraz Amary byl velmi nevrlý. Elena se změnila, byla jiná než dřív. Kdyby to bylo v minulosti, Elena by se nikdy neodvážila jejím slovům oponovat.

Vzhledem k Elenině současnému postavení manželky druhého mladého pána rodiny Monorů by pro ně všechny tři znamenalo katastrofu, kdyby se dnešní záležitost provalila.

To nevěstilo nic dobrého.

Amara se okamžitě zasmála, aby rozehnala trapnost situace: „Sestřičko, my jsme si teď jen dělaly legraci. Prostě na tu záležitost zapomeňme.“

Byla opravdu odporná!

Když byla Elena šikanována, Amara ji ignorovala, ale teď vystupovala na obranu cizích lidí.

Elenin tón nebyl přívětivý: „Proč nemám pocit, že to je vtip?“

„Jen jsme si párkrát zavtipkovaly, proč to musíš brát tak vážně? Musíš to nafukovat tak, aby o tom vědělo celé město H, než to budeš moct nechat být?“

V tónu Amary zaznívala výčitka a její oči Eleně připomínaly, aby přestala, dokud je čas.

„Dobrá, budu to tedy považovat za vtip.“

Když Elena domluvila, natáhla se, popadla Stellu za límec a trhla jí směrem k sobě.

Stella se lekla: „Pusť mě! Co to chceš dělat?“

„Ode dneška, jestli tě znovu uslyším říkat, že je můj manžel mrzák, tak tě opravdu zmrzačím. Zmlátím tě tak, že budeš hledat zuby po podlaze!“

„Jen počkej!“ Stella se neodvážila proti Eleně znovu zakročit. Mohla se tvářit zuřivě, ale uvnitř byla slabá a zmohla se jen na ostrá slova.

„Řekla jsem snad, že můžete jít?“ zavolala na ně Elena, když viděla, že se chystají otočit a odejít.

„Co ještě chceš?“ Amařin tón byl nespokojený. Dnes utrpěla porážku a už tak projevila Eleně dost úcty. Elena to stále nehodlá vzdát?

Elena nevěnovala Amařinu výrazu pozornost. Přešla ke Stelle a vlepila jí facku přímo do tváře.

Stella si sáhla na obličej a zjistila, že má po té ráně nakřivo svůj plastický nos. Byla tak vzteklá, že málem omdlela: „Eleno, tohle ti nedaruju.“

Elena na ni ukázala prstem: „Odteď mi můžeš říkat paní Monorová. A tímhle tónem se mnou nemluv.“

Stella spěchala do nemocnice, aby si nechala ošetřit nos. Ta druhá ji následovala. Bylo vzácné, že Amara nešla s nimi, ale zastavila se, aby zírala na Elenu.

„Chceš mi ještě něco říct?“ Elena už nebyla tak rozzlobená jako předtím a byla připravena vrátit se do nemocnice dělat společnost své matce.

„Pár dní jsem tě neviděla. Eleno, opravdu jsi mě donutila podívat se na tebe v novém světle. Ale dovol mi, abych ti připomněla: nehraj si na druhou mladou paní rodiny Monorů. Ostatní se tě možná bojí, ale já ne!“

I Amara se měla v budoucnu provdat do rodiny Monorů. A ten, koho si měla vzít, bude budoucí hlavou rodiny Monorů.

„Nebojíš se, že by to místo mělo patřit tobě?“ vysmívala se jí Elena. „Lituješ toho?“

„Eleno, nebuď tak nestydatá!“

Nejpotupnější pro ni bylo, že bývala zasnoubená s tím mrzákem, Ryanem Monorem. Teď konečně našla někoho, kdo ji nahradil a provdal se za něj. Elena ťala přímo do živého.

„O mou nestydatost se nemusíš starat. Ale ty ses ještě nevdala. Měla by sis zachovat alespoň trochu důstojnosti, ne?“

Neměla zájem tlachat s Amarou o nicotnostech. Vzala si tedy své věci a chystala se odejít.

V Amařiných očích se mihnul záblesk a chladným hlasem řekla: „Eleno, počkáme a uvidíme. Chci vidět, kdo se bude smát naposled.“

Poté, co obě odešly, se z rohu vynořila postava a vytočila číslo.