Ryana to nijak nedojalo. Hleděl na Amaru, jako by se díval na klauna.

„Kdyby Roman věděl o tvém současném stavu, co myslíš, že by si pomyslel?“

Při vyslovení Romanova jména se v Amařiných očích mihl odpor. „Je mi jedno, co si myslí. Je to jen odpad. Bylo by pro něj lepší, kdyby byl s někým užitečným. Bylo by plýtváním, kdybych na něj tak dlouho čekala.“

Po těch slovech stáhla Amara Ryana na židli.