TREVER: Jsem šťastný, že se uklidnila a už nepláče. Sedí mi na klíně, zatímco se myšlenkově spojuje se svým otcem. Jen čekám, nebudu na ně spěchat, protože vím, že se právě děje něco důležitého, a nebudu ten okamžik kazit. Poté, co nám položila otázku, zda s ní chceme jet na chatu, byl jsem nadšený, šance být jen s nimi o samotě! Ano, prosím, ale také vím, že musím dát vědět bratrům, co plánujeme.